Ostravské kulturní stezky

1. Marie Matulová

(1860–1909) 

Rodačka z Hané Marie Matulová přišla do Ostravy v roce 1883 s myšlenkou vštípit vzdělání chudému českému obyvatelstvu, aby bylo ekonomicky nezávislé na místním německém kapitálu. Na zřeteli měla především ženskou mládež, pro niž se svým dámským spolkem Dobromila v roce 1901 založila v Moravské Ostravě první průmyslovou pokračovací školu pro dívky. Šlo na svou dobu o inovátorský projekt, jímž prošlo několik tisíc žen z celého Ostravska.

Ačkoliv jí předčasné úmrtí nedovolilo spatřit rozkvět ženského spolku Dobromila ani „zlatou éru“ spolkových škol, je považována za průkopnici ženského školství v regionu. Spolek Dobromila byl po roce 1918 schopný vybudovat na ulici Poděbradova vlastní spolkový dům. Po druhé světové válce přešel objekt do správy města a to zde dodnes provozuje mateřskou školu.

GPS (mapy.cz)

2. Jožka Jabůrková

(1896–1942)

Rodačka z kolonie dolu Ida Josefa Jabůrková byla významnou levicovou novinářkou a publicistkou, jejíž život
 se naplnil v ženském koncentračním táboře v Ravensbrücku. Po ztrátě nejbližších a kvůli skromným poměrům, v nichž žila, se po roce 1918 rozhodla odejít do Prahy, kde se zapojila do činnosti nově založené KSČ. Zejména ve 30. letech, v době hospodářské krize, pojmenovávala v týdeníku Rozsévačka i na půdě pražského magistrátu dobové sociální problémy a kritizovala oficiální československou vnitřní politiku.

Vyhraňovala se vůči domácímu fašistickému hnutí, což se jí stalo za války osudným – jako jedna z prvních žen byla uvězněna v pankrácké věznici a následně umučena v Ravensbrücku.

GPS (mapy.cz)

3. Ilse Weberová

(1903–1944)

Na budově pošty na Šalounově ulici se nachází pamětní deska věnovaná vítkovické rodačce, židovské spisovatelce a hudební skladatelce Ilse Weberové, jež se považovala za místní patriotku a vlastenku. V únoru 1942 byla deportována do Terezína, kde obětavě pracovala jako dětská ošetřovatelka (pro uvězněné děti mj. skládala a zpívala ukolébavky), v těžkých podmínkách pokračovala i v literární tvorbě, až do doby, než byla spolu s dětmi poslána do plynové komory v osvětimském koncentračním táboře. Její tehdejší básně a další texty se podařilo zachránit díky důmyslné skrýši v kůlně na nářadí a jsou shrnuty v publikaci Kdy skončí naše utrpení.

Mnohé její písně a zhudebněné verše z terezínského ghetta „zlidověly“ a jsou dnes na repertoáru řady předních interpretů a sborů z celého světa (slavnými se staly zejména ukolébavka Wiegala či balada Ich wandre durch Theresienstadt).

GPS (mapy.cz)

4. Marie Stona & Helena
Scholzová-Železná

(1861–1944)
a (1882–1974)

Zámecká paní, mecenáška a německy píšící spisovatelka Marie Stona udělala z třebovického zámku „slezský Výmar“, umělecký salon, v němž se scházela intelektuální elita kraje, ale i světové osobnosti (přijížděl sem třeba antropozof Rudolf Steiner či první nositelka Nobelovy ceny míru Bertha von Suttner). Zatímco v Německu je uznávanou autorkou, české překlady až na jedinou výjimku chybí. V zámecké zahradě dodnes stojí sochařský ateliér, který postavila pro svou dceru Helenu Scholzovou.

Světoběžnice a ve své době nejvýznamnější sochařka našeho regionu často pobývala v Římě, Paříži či Florencii, přesto v Ostravě realizovala mimo jiné reliéfy pro ostravské městské divadlo. Portrétovala habsburskou císařskou rodinu ve Vídni, v roce 1932 pak T. G. Masaryka, jehož se stala důvěrnou přítelkyní. Po válce jí byl jako Němce třebovický zámek zabaven (zbořen v roce 1958), usadila se tedy v USA, posléze v Římě, kde zemřela (dnes je známá i jako italská sochařka). 

GPS (mapy.cz)

5. Helena Salichová

(1895–1975) 

Sběratelka folkloru a malířka Helena Salichová byla první ženou
ze Slezska studující na pražské Akademii (byť neměla maturitu,
Max Švabinský ji přijal pro mimořádný talent). Jako jediná žena–malířka působila od roku 1926 také ve Spolku moravskoslezských výtvarných umělců. Kromě malby a grafiky ji fascinoval folklor, sesbírala kolem jednoho a půl tisíce lidových písní nejen z okolí rodných Kyjovic, ale i z Polanky, kde žila až do své smrti (k některým z nich napsal klavírní doprovod Leoš Janáček).

Dokumentovala místní lidové kroje, písně a pohádky, v její kronice slezského kraje Ze starých časů najdete úchvatná líčení Ostravska. Na konci druhé světové války iniciovala akci Budujeme Slezsko, v níž získávala peníze na obnovu válkou zničených měst. Její hrob se sochou Miroslava Rybičky se nachází na polaneckém hřbitově.

GPS (mapy.cz)

6. Dolores Šavrdová

(1938–2012)

Zábřežský byt manželů Šavrdových se za normalizace stal centrem opozičního hnutí na Ostravsku, kde se pravidelně scházeli signatáři Charty 77 a představitelé dalších nezávislých iniciativ. V době, kdy byl spisovatel Jaromír Šavrda komunistickým režimem vězněn kvůli přepisování zakázaných knih, pokračovala Dolores Šavrdová navzdory výslechům a vyhrožování ze strany StB v ilegálních aktivitách. Přes odposlechy bytu dále poskytovala opozičnímu hnutí zázemí a podporovala svého manžela v odporu proti totalitě.

Po Šavrdově smrti (zemřel těsně před pádem komunistického režimu kvůli zdraví podlomenému následkem věznění) se starala o jeho odkaz – celou pozůstalost včetně vzácných motáků z vězení, samizdatových tisků a vzájemné korespondence nyní najdete v Archivu města Ostravy. Za statečnost jí byla v roce 2012 udělena Cena města Ostravy in memoriam. 

GPS (mapy.cz)